Návrat domů (Po-Út)

Všechno má svůj konec. V sedm ráno snídáme na hotelu s Janem, s nímž jsme se večer domluvili na společné dopravě na letiště. Má totiž taky rozměrné zavazadlo - surf. Není sice tak rozměrné jak naše krabice, ale přece jen se nám dobře skládá na van, co nás odveze.
Na letišti je živo, krátce se handrkujeme se zřízenci, kteří nám nakonec na baličce zabalí kola do plastu za pouhých US$ 15/ks. No a ještě fronta na poplatky letišti, na odbavení, na pasovku, na bezpečnostní kontrolu, no klasika...
Ale nakonec přece jen se naše letadlo zvedne a po dvou a půl hodinách jsme v Caracasu. Co teď? Po snídani dlouho, v letadle nám dali jakousi chuťovku a ve velkém jumbu Air France budem jíst nejdřív za tři hodiny. A tak se necháme zlákat levným Burgerkingem. Trošku chaos při výběru i přípravě jídel, platím kartou, hlad je veliký. Ale je pravda, že BK patří mezi ty lepší producenty hambáčů. Při čekání na gate potkávám jednu z nejlepších adventurních průvodkyň, Lucku Eiseltovou. Právě jí končí adventurní akce Treking ve Venezuele. Neskutečné! V Alajuele jsem potkal celkem tři naše zájezdy a teď i ve Venezuele. Moc pěkné :-)
Jumbo není úplně plné - strategická místa u nouzového východu, jedny z mála, kde si mohu natáhnout nohy, jsou překvapivě volná. Cesta tak bude přece jen příjemnější, jumbo patří mezi letadla s nejmenším prostorem pro jedince... Ani film není překvapivě blbý, na Hvězdný prach se rád podívám podruhé, byť se španělským dabingem a anglickými titulky... Ale odlétáme více než o hodinu pozdě a se stejným zpožděním dorážíme do Paříže.
To je docela problém. Na še letadlo odlétá z jiného terminálu za 55 min (v 9:50) a při neuvěřitelně pitomém systému přepravy mezi terminály (okružní linka) nám cesta trvá přes půl hodiny. Nicméně při přestupu si všímáme, že odlet je také o 15 min opožděn. Naděje! Proběhneme kontrolou a opravdu, mezi posledními stíháme! Tedy my jo, ale jak naše baťůžky... a kola! Hlavně že letíme, mám v Praze nabitý program. No, vlastně hned neletíme, zpoždění nakonec nabere skoro hodinu. Ale tuto část letu zajišťuje ČSA a tak už jsme vlastně doma. Hospodářské noviny, a po startu i PIVO, opravdické PIVOOO!
Úvahy o baťůžcích se vrátí po přistání v Praze. To nemohli stihnout, jdeme tedy rovnou ke zpožděnému okénku. Nicméně v oddělení nadrozměrných zavazadel se brzy objevují naše modře zabalené krabice. Jenom na pásu chybí Janin a Denisin pytel (já raději vše zabalil do kola) - ty to pro změnu nestihly. Blbá varianta, už jsme se těšili, že se kola zpozdí a pak nám je aerolinky dovezdo na vlastní náklady až domů. S pytli by bylo lehčí pořízení.
Ve 13:30 jsem před barákem, vyvlečeme s Janou kola do druhého patra, trvá to 20 minut, fuj to je dřina. Ve 14:05 jsem u kadeřnice, která se má pokusit udělat ze mne člověka, ve 14:45 ypět doma a uzluju se do kravaty a v 15:00 zahajuji firemní předvánoční setkání s obchodními patnery. Výlet skončil.