Ranni trajekt jel v devet, byly to k nemu 4 km z kopce k mori, na kterych bylo jen jedno trapne acko. Cesta bez lodi by nebyla cestou, a tahle mala lodicka se navic zpocatku plavila mezi moc peknymi ostruvky. A bylo hezky a dalo se fotit, byla to prijemna jedenapulhodina.
V pristavu Puntarenas (na rozdil od toho chilskeho se to opravdu pise dohromady) se podarilo zaridit verzi, na ktere jsme se dohodli vecer. Vzali jsme autobus. Nemeli jsme totiz moral po te prirodni nadhere a klidu uplynulych dni stoupat 1000 m na 90 km po asfaltu mezi kamiony. A tak jsme za dve hodky byli u letiste a dojeli 5 kilometriku. Nase cyklocesta tak skoncila.
V nasem hotylku Mi Tierra jsme se citili jak doma. Objednal jsem rafting na zitra, koupil si plavky - spojeno samozrejme s nekolika veselymi prihodami, a tak mam ted nove plazove bermudy po kolena a jsem tudiz in, nebot tady se v nicem jinem nekoupe. A pak uz jsme jenom rozebrali nase milacky a ulozili je do krabic, pokecali jsme s dalsi prave priletivsi adventurni akci, vypili lahvinku chilskeho a sli spat, rano vstaveme brzo.
Ujeto 9 km, nastoupano 150 m. Celkem ujeto 578, jsme ve vysce 880 m.
Mam takovou trosku smutnou naladu, jako by byl uz konec akce. Ale neni. Zitra raftujeme, pak jedeme do Panamy na ostrovy, pak jeste neco kostarickeho Karibiku, a na zaver si jeste vyjedeme na sopku Poas a na kavove plantaze.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat