Bydleni bylo dokonce s klimatizaci a snidani. Klimu jsme brzy vypnuli, ale snidani jsme si uzili. A pak uz jsme vyrazili znamou cestou do vesnice Mansion a dale do hor. Nevypadalo to zle, nejvyssi bod v 620. Hned pri pauze pri prvnim stoupani jsme pozorovali stado opic v korunach stromu vysoko nad nasimi hlavami. Celkem bez problemu jsme nastoupali na 450 do mestecka Hojancha s prvni pauzou. Kdyz rikam celkem bez problemu, myslim tim Janu a Denisu, ja se vzdy rano rozjizdim pomalu. Ale po pauzicce s kolou a sladkosti uz to jelo i mne. Na vrcholu stoupani jsme byli v poledne a uz to vypadalo na pohodovy sjezd k mori. Jenze, to bychom nebyli v Kostarice. Nejdrive jsme peknou zalesnenou krajinou klesli na 200 a pak uz jsme se "vlnili" podel reky. Zde mne taky postihl druhy defekt, uplne stejny jako ten prvni ve stoupani. Teprve jemna zenska rucka Jany nasla v plasti zaseknuty kus plechu, a byl pokoj. Na 35 km nas hodne zapadla hospudka zachranila obedem a do cile na plazi v Puerto Islito to bylo jen 15. Zpocatku podle reky, pak uz se stoupalo vyse, k tomu Janin defekt. Ocean uz byl na dohled, kdyz nas cesta vyvedla do vysky 170 m! Ale jeste predtim jsme absolvovali prvni brod. Uvaha "kudy" byla dost rychle, nad hlavou nam dost vyhruzne rvaly dve stada opic.
Po sjezdu do Puerto Islito se uz zacinalo stmivat. K nasemu zdeseni byly zdejsi "cabinas" obsazene a uz to vypadalo na hodne nouzove kempovani. Nakonec se majitel cabinas rozhodl nam uvolnit sluzebni pokoj, kam se holky vesly na dvoupostel a ja na karimatku.
Vecer jsme stravili u piva (naseho) s pratelskym majitelem cabinas a zejmena s jednim stalym obyvatelem, manazerem recepce zdejsiho hodne draheho hotelu. Zamiloval se nam do Denisy, nestastnik dostal kosem velmi rychle.
Ujeto 50 km, celkem 452. Nastoupano 1260 m, jsme ve vysce 50 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat