Opet do Kordiller

Nejak se porad nemuzeme smirit s pocasim, ci spise s jeho promenlivosti. Rano vstaneme, je jasno a nez se zabalime a vyjedeme, uz prsi. Ale ne nadlouho. Dnes to bylo pro zmenu obracene. Mraky byly opravdu nizko a vubec to nevypadalo dobre. Navic jsme meli pomaly start, jednak diky mym rychlym startum v noci a druhakjsme vededli, ze dnesni puvadne planovany cil Monteverde je pravdepodobne nedosazitelny, cimz moral mirne upadl.
Nejdrive objizdime prehradu Arenal. Cesta kopiruje pobrezi, samozrejme mistnim stylem plusminus 100 vyskovych metru. Cela cesta je opet zahradne upravene, to tu opravdu strihaji vsude okraje? Vubec je tu moc cisto, uklizeno a upraveno, ani jsem tu nikde nevidel povalovat se odpadky ci PET lahve... V nejzapadnejsim bode se naposled pokousime zahlednout vulkan Arenal, opet bez vysledku - to od nej opravdu nebylo hezke. Prehrada se s nami louci poslednim vystupem a uz sjizdime do Tilaranu, hlavniho mesta provincie. Lounlos o nem pise, ze je nezajimavy a ze tam neni co delat. Asi ma pravdu, ale mne se tamejsi velke namesti s kostelem libilo. Holky si daly tradicni velkou obedovou porci, ja sokoval cisnika objednavkou bile ryze.
Ocekavane stoupani zacina hned za mestem. Jeste do pristi vesnice vede asfalt a hned potom zacinaji notne zdevastovane kocici hlavy. Nastesti se prubezne meni v normalni sterkovku, po ktere nas postarsi gringove v dzipech mijeji dvacitkou. Musim tedy priznat, ze po najeti na sterk se mi notne ulevilo na duchu i na tele. Mozna i ty moje dnesni nocni prihody souvisi s tou spoustou ujeteho asfaltu... V tisicovce uz se dotykame hustych mraku, ktere uz vubec nevypadaji na zmenu pocasi. Jsou ctyri hodiny, cili hodina do setmeni,coz znamena, ze tech 20 km do Monteverde (1500 m n .m.) opravdu nezvladnem a je cas hledat bydleni.
V sedelku je mala rodinna pstruhova hospudka La Florida, vypada sympaticky. "Tady by to slo", rikam si. Objednavame kolu, pratelime se s mistni psikem, a po chvilce vybalim na pani domaci prosbou o kempovani. Ale je to jinak - nebudeme klasicky kempovat - dostavame k dispozici rozestaveny zahradni domecke s vlastni umyvarnou a zachodem. Jenom si zde postavime vnitrek stanu. Sotva se takto domluvim, rozprsi se opravdu tropicky. Ufff, unikli jsme o vlas. Po provizorni ociste nam mily pan domaci ukazuje lis na cukrovou trtinu, historicky a funkcni kousek z r. 1890 a muzeme si dat i vylisovanou stavu. Ja radeji jeste ne.
A ted pisu, zatimco cekame na prijezd pani domaci. Udela nam totiz pstruhy, o nichz tady basnili nasi predchudci.
Ujeto 49 km, celkem 279. Nastoupano 1350 m, jsme ve vysce 1000 m.

Dodatek: pstruzi byli famozni.