Definitivne si zvykame na mistni slunecni rezim a vstavame v sest, abychom mohli vyrazit o pul osme. Dalsi duvod je, ze prset zacina obvykle po devate. Ale dnes rano (jako kazde rano) to vypada docela nadejne. Prvnich osm kilometru se cesta vlni po vrstevnici (tj. +- 100 metru) az se definitivne zdvihne vzhuru. Puvodne to vypadalo docela slusne - 800 metru na dvaceti kilometrech neni az tak moc. jenze cesta si to rozmyslela a prvnich 600 jsme meli uz po 10 km. Silnice je casto lemovana domecky, vesnice strida vesnici. Vcerejsi kavovnikova pole postupne strida prirodni vegetace. "Jako bychom projizdeli botanickou zahradou!" jasa Denisa. Se stoupajici vyskou se drobne ochlazuje, teplota klesa dokonce pod 20 stupnu. Ale neprsi, i kdyz se postupne zatahuje. Ve vysce 1600 metru zastavujeme v hospudce Na Vyhlidce a od kokakoly a susenek se divame, co by bylo videt, kdyby nebyla ta mlha... Vystoupali jsme uz do oblasti, kde se odparem z lesu tvori mraky. Vsechno mame navlhle - jak zvenku od vysoke vlhkosti, tak zevnitr nebot se v tom vlhku a teple potime jako kone. Po par metrech od hospudky se jako mavnutim proutku objevi slunce mezi vyssi oblacnosti. Jsme nad mraky a konecne kolem pul jedne jsme na vrcholu stoupani v 1800 m. Vys uz todnes nepujde.
Najit hospudku u tehle silnice opravdu neni problem a u obeda resime problem stejny jako vcera. Za hodinku budeme o 1200 m nize ve meste Quesada a budeme mit tri hodiny na to, abychom dali dalsich 60 km venkovskou rovinou k pristimu ubytovani. Stahli bychom tim ztratu na jeden den. Po famoznim sjezdu s prujezdem mraky nakonec o pul treti koncime v Quesade. A pak uz jen civilizace - vyprat propocenosti, dat susit zbytek, neco jidla a samozrejme internet.Ujeto 56 km - celkem 126; nastoupano 1200 m, cil ve vysce 650 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat