Dobyti raje

Po vcerejsi necekane vyzivne etape jsme se rozhodli dnesni planovanou sedmdesatku rozdelit na dva dny. Vyjizdime az po osme a hned v prvnim ackovem stoupani (zdejsi obvykly kopec ve tvaru pismene A s velmi ostrym sklonem i vrcholem) najizdime na tradicni rezim koupaci dovolene - koupeme se ve vlastnim potu. Ale cesta je milosrdna, dnes uz nas potka jen jedno dalsi acko a mezitim se kvalitni sterkova cesta opravdu mirne vlni asi kilometr od more. To je zajimave - zdejsi vesnice vubec nejsou rybarske, ale zemedelske - hrbate straceny na nas znudene koukaji co chvili po obou stranach cesty. Obcas je odbocka k plazi, kde se inzeruji hotylky. Vsude je tu puda na prodej a zjevne se se tu chystaji na nadchazejici lepsi casy. Fotime uzasnou vyhlidku na Pacifik, ktereho jsme se zatim ani nedotkli. V jedne vesnicce se stavujeme na svacinku (kola a mancharovy pisingr - zdravime, Pavle!) a pak v prave poledne dojizdime podel pobreznich kopecku do mista obedu. Misto s honosnym nazvem San Francisco de Coyote je ve skutecnosti pip! sveta, ale aspon ma jednu hospudku. Behem poledni pauzy stihne Denisa mistni verejny inet - ja ne, moje psani byva delsi. A pak uz jedeme 4 km (cestou je pekna volba, pres reku je brod, nebo retezova lavka pro pesi, zvladame to druhe) bydlet do Puerto Coyote, podle mistnich jsou tam cabinas. Ale nejsou, jen dalsi nobl hotylek. Drobne rozpaky - uz jsme nastaveni na konec a ted se zda, ze jedeme dal. Jsme vsak jinde na mape, nez si myslim. Domorodci nam poradi plazovou hospudku s kempovani 2 km odtud. A opravdu, jeden mirny kopecek a sjezd na plaz, 200 m po ni a jsme razem v raji. Mala hospudka u uzasne zatoky, omyvane pravidelnymi velkymi vlnami oceanu, dlouha plaz, palmy. Hospudku vede byvaly namornik s peknou spanelstinou pro cizince, byl 28 let na lodich a zna vsechny pristavy Evropy. Umi i recky, 5 let z toho byly tamejsi lode. Sympatak kazdym coulem. Misto tradicniho piva zaciname nicaraguijskym rumem a kolou, koupeme se a koukame na more. Asi budeme spat pod sirakem, i kdyz Janu trochu strasi zabky a ropuchy, ktere se tu po setmeni nejak vynorily. K veceri je ne-u-ve-ri-tel-ne dobra ryba, zalita z predchazejici vesnice dovezenym chilskym cervenym. A jeste posledni rumkola a je cas spat. Kolebat nas bude ocean.

Ujeto 32 km, celkem 484. Nastoupano 450 m, spime ve vysce 2 m n. m.