Stale v Alajuele

Moje veci nedorazily a tak jsem se rozhodli jeste den pockat. To uz bude realna ztrata proti casovemu programu, ale co se da delat. Obejvil jsem v lonely planet, ze jetu nedaleko zajimava a malo navstevovana ptaci zoo, dobry duvod tam vyrazit. Nadseni divek bylo velike, obe pry na zoo velmi ujizdeji... Ukazalo se, ze to je osm kilometru a jeste k tomu z kopce. Zoo byla moc pekna - specializuje se na kostaricke ptactvo vcetne jeho ochrany. Ani nevim, kolik druhu tu maji, ale opravdu hodne, nejvetsi uspech meli samozrejme velci papousci. Zoo je v cele hnuti proti divokemu prodeji - zrejme se tu tim zivi spousta lidi, udajne se rocne vybere ve volne prrode z hnizd a proda 30 000 ptaku! Take tu meli vsechny druhy kostarickych opic - jsou to takove ty male hodne barevne druhy. Zoo nebyla velka, ale opravdu pekna. Umistena v parku, ktery byl spise botanickou zahradou a nektera zvirata se pohybovala volne, napriklad jeden vice nez metrovy leguan.
Po obidku v nedaleke prisilnicni hospudce jsme klesali dal, chtel jsem udelat mensi okruh. Jenze mapa si tu nejak nerozumela s realitou a tak jsem se po sesti kilometrech klesani vratili az na kraj Alajuely. Tam jsme prece jen zaradili dalsi ousko. Na prvni odbocce nas zsatavili dva chlapi a varovali nas, at do toho udoli nejezdime, ze je tam moc koky a ze nas tam zabijou nebo v lepsim pripade okradou. Tak jsme ousko trosku prodlouzili a po hrebinku udoli objeli. Stoji za zminku, ze mam docela slusne mapy stazene z inetu v meritku 1:50 000, zatim prevazne funguji. A pak uz byl cas stocit se z hrebinku zpet do Alajuely, do niz zbyvalo par kilometru. Prijemny sjezd vesnickami a predmestimi byl najednou narusen jednou, kde byli vsichni lidi na ulici a strane veseli. dokonce za nami radostne bezeli a mavali. Ano, byli jsme v te nedoporucene vesnici... Tedy o 5 km vedle, nez jsem si myslel... Ale prezili jsme, oni asi nebyli zli, jen po te koce moc veseli.
Cely den bylo teplo, rano dokonce bylo jasno, slunicko docela kousalo a po devate hodine uz bylo pres tricet. Nastesti k poledni se zatahlo (jako vcera) a uz to docela slo. Denisa po prijezdu radostne hupsal do hoteloveho bazenku, ktery urcite nemel pres petadvacet.
A ja ted vyrazim na letiste, hledat zatoulanou bagaz. Mrzute je, ze je v nem jedna cyklobrasna, coz je tu uzky profil. ostatni je asi dokoupitelne. V kazdem pripade, nezavisle na vysledku na letisti, zitra konecne vyrazime.