Kolem sopky a prehrady Arenal

Noc byla sice dlouha, ale ani to nestacilo sopce, aby se ukazala. Naopak, husta mlha klesla k nam a skryla i vcerejsi koniky na druhe strane silnice. Po snidani jsem se bourlive rozloucili s pani domaci, zvlast se mnou to pry bylo legracni. Ona totiz byla asimetricka - asi metr vysoka, asi metr siroka, a chtela mi dat pravou latinskou dvojnasobnou pusu. A pak uz jsme mirne stoupali ubocim Arenalu, ktery se stale vytrvale skryval v mracich. Cestou nas zdrzela rodinka nosalu, byli strasne zvedavi, kdyz jsem vytahoval fotak, vypadl mi balicek kapesnicku a ani nedopadl na zem a sikovne zviratko zmizelo s ulovkem ve krovi. Po deseti kilometrech jsem byli na hrazi prehrady Arenal, cili u odbocky na "zavesene mosty" Arenal. Mely to byt dva kilometriky, ale daly nam pekne zabrat. Jednak byly skoro tri a druhak v sobe skryvaly celkove prevyseni asi 250 metru. Fuj.

Ale cil stal za to. V rezervaci je trikilometrovy okruh tropickym vlhkym pralesem, ktery vysokymi mosty protina koruny stromu. Zvirat bylo malo (vlastne jeden had, nekolik nepoznatelnych ptaku a kolibrici). Ale zato te zelene...! V tropech proste roste vse, klasicke "zelene peklo". Stravili jsme tam asi dve hodky a pri burgrovem obedu s vyhlidkou na Arenal jsem tise doufali, ze se prece jen ukaze. Neukazal se. Asi to maji sopky ve zvyku, chilske Osorno dokaze taky pekne vytocit. Behem obeda se postupne vycasilo (behem pripravy na vylet v rezervaci dokonce intenzivne sprchlo - zpanikaril jsem a zakoupil protidestove ponco, ktere nakonec nebylo vubec treba) a kdyz jsme v jednu nasedli na kola, jelo uz slunicko na 100%. Tady si jeden nevybere ;-) Bud jsme provlhli tak, ze opravdu smrdime, anebo ted tohle. Cesta vedla zvlnene kolem prehrady, nejdriv podobnou divocinou jako v rezervaci (aspon bylo kde se obcas ukryt do stinu), pozdeji uz zacala zase ucesana rekreacni krajina s zivymi ploty a strihanymi krajnicemi.

Na tricatem kilometru dosla voda a zachranila nas malebna hospudka s ananasovou stavou, ale bez lahvove vody. Konec evropske paranoji: presvedcil jsem mistni, ze si muzeme dat stejnou vodu z kohoutku, co piji oni a s ledem k tomu. Kolem ctvrte jsme dorazili do mestecka Arenal. Diky tomu, ze se nam zavesene mosty trochu protahly, nedorazili jsme az do Tilaranu, coz asi znamena, ze zitra nedorazime do Santa Eleny. Znamenalo by to vice nez sedmdesatikilometrovou etapu zpoloviny ve sterku, navic Santa Elena je skoro o 1000 m vyse nez Tilaran.

Ujeto 42 km, celkem 230. Dnesni prevyseni 900 m, jsme 620 m nad morem.